Tohle je jen začátek

Jo, tohle je jen začátek. Ptáš se čeho?

Spousty věcí... Například mého učení se kouzlit a vařit lektvary. Začátek hledání nových přátel mezi kouzelníky. Stejně tak poznávání, kdo je můj nepřítel... Učení se o věcech, které bych se mezi mudly nikdy nedozvěděla. Ale především je to začátek mého deníku.

Poslední událost začíná tímhle zápisem, takže se sem rozepíšu o těch prvních čtyřech. Ty začaly takhle:

Jednoho dne jsem se probudila a první, co jsem uviděla, bylo růžové povlečení... Proč má zrovna tu nejhorší barvu na světě? To mamka nemohla koupit nějaké zelené? Nebo v nějaké normální barvě?

Ale dneska nemám v plánu rozebírat, které barvy jsou normální a které otřesné. O tom, co se mi líbí a nelíbí klidně můžu napsat samostatný článek. Ale nejspíše nic psát nebudu. To bych u toho byla do rána...Než bych normální věci vychválila a na hloupé si zanadávala.

No, zpět k tomu ránu. Proběhlo úplně normálně...

Po těch základních věcech, které ráno dělá každý člověk jsem se odebrala zpět do pokoje a zamířila ke svému psacímu stolu, kde jsem měla vše, co jsem pro naplnění dopoledne a možná i odpoledne. Byla tu angličtina, francouzština, matematika, přírodní vědy, dějepis... Prostě všechny předměty, jenž bych se mohla učit... Mohla? Vážně jsem sem napsala slovo mohla? Jistě, že musela. Už byl srpen a já na to od začátku prázdnin ani nesáhla...

Prázdniny mi vážně vadí... To se nemůže do školy... A tu já miluju.

Najednou jsem se zvedla od učení a otevřela okno. Poté jsem se zase vrátila k francouzštině.Když jsem se ohlédla k otevřenému oknu, dovnitř vletěla sněžná sova. Něco nesla v pařátcích a pak to upustila na postel. Téměř hned jsem k ní vydala a poznala jsem, co to ta sova donesla. Byla to obálka a na ní byl erb, v něm byl nakreslen lev, orel, had a jezevec a uprostřed bylo velké písmeno H. Nejprve jsem si chtěla prohlédnout tu sovu, ale okamžitě uletěla. Vzala jsem do ruky obálku a prohlédla si aspoň ji.

Z druhé strany bylo napsáno mé jméno, přesné bydliště a město. Kdo by mi tak mohl psát?

Teta?Děda? Kdyby psal děda, byla by tam americká známka a ani jeden by nenapsal "Slečna". A nebo možná jo?

Radši to někomu řeknu...Komu? Mamce! Řeknu to mamce...

Rychle jsem se zvedla z postele a vyrazila do kuchyně. Mamka zrovna něco vařila... No, něco... Co by asi tak mohla vařit, když bylo deset hodin ráno, že?

Vařila polívku...Její polévky jsou nejlepší...

"Mami?" oslovila jsem ji.

Ona se se otočila od plotny a usmála se na mě.

"Ano?"

"Přišel mi nějaký dopis..." A podala jsem jí obálku.

Pořádně si ji prohlédla a po tváři se jí rozlil široký úsměv. Poté obálku roztrhla a vytáhla z ní zvláštní papír. Ten jsem viděla v televizi...Pergamen...

Mamka si v duchu četla dopis a nepřestávala se usmívat.

"Už je to tu," vykřikla najednou. Rozesmála se a sehnula se ke mně.

"Bude z tebe čarodějka," pošeptala mi.

Jaká čarodějka?To jako, že budu lítat na koštěti, budu nosit otrhané oblečení, budu mít bradavice, na rameni kočku a po večerech budu vařit elixíry nebo budu lidi proměňovat v žáby?

Někteří by si to zasloužili, ale... Já nechci bydlet někde v lese...

A máma je taky čarodějnice, když pochopila, o co se jedná v tom dopise?

I přesto, že jsem se jí chtěla zeptat, neudělala jsem to...

Mezitím přišel táta. Jakmile ho máma uviděla, téměř skokem byla u něj a strčila mu dopis do ruky. Ten se na ni nechápavě podíval, ale poté se podíval do dopisu a taky si ho prečetl.

Potom pokýval hlavou a zadíval se na mě a pak řekl:

"Je na čase, abys ses něco dozvěděla, Jade..."

Takže táta je taky čaroděj... No, tak to je síla...

Ležérně se posadil ke stolu a já si musela sednout vedle něj.

A on mi začal vysvětlovat, o co go...

Vysvětlil mi, že začnu studovat na Škole čar a kouzel v Bradavicích, kde mě naučí kouzlit a vařit lektvary... A dokonce i lítat na koštěti.

Já to věděla...Moje obavy se stávají reálnejma...

Pak se ale dostal k tomu, že si to nemám představovat jako ty čarodějnice z filmů a pohádek... Prý, že žádné bradavice mít nebudu (jako ty na obličeji, ne tu školu) a budu nosit normální uniformu a budu moct nosit i civilní oblečení...

Takže skončím jako Jadis z Letopisů Narnie, nebo co? Toho jsem se lekla jsem se ještě více.

Táta jako by to vycítil:

"Není čeho se bát. Pořád budeš vystupovat jako normání člověk."

No, tím mě vážně uklidnil. Jak, řekněte mi někdo jak, můžu vystupovat jako normální člověk, když budu umět uvařit něco, co kldině může člověka vyléčit, ale i otrávit. A jak může být normální to, že například z jablka udělám dort? Jako ne jablečnej, ale prostě mávnu a udělám dort...

Taky jsem zjistila, že v těch Bradavicích mají čtyři koleje a až tam přijedu, tak mě do jedné zařadí.

A babča Camča mi půjčila nějaké knížky o kouzelnících. S tím souvisí i to, že jsem se dozvěděla, že celá moje rodina je kouzelnická a k tomu čistokrevná. Máma i táta mi vysvětlili spoustu dalších věcí, ale ty už sem psát nebudu. Možná někdy jindy.

A je opravdu normální umět z jedné věci udělat jinou a nebo si prostě jen tak lítat na koštěti?

Možná až přijedu do Bradavic, tak mi to normální připadat začne...

Jade