Konec?

Školní rok se pořádně rozjel. Už jsem uvařila několik lektvarů, naučila se nějaká kouzla a přeměny, prolezla hrad a napsala eseje. Celkově to rychle utíkalo, takže mě ani moc nepřekvapilo, když tu najednou byl listopad. A v listopadu má narozeniny Ashley. Dárek jsem už pro něj měla připravený, takže stačilo mu ho jenom poslat. A taky, že jsem mu ho poslala. Když si mě pak další den odchytil na chodbě, oznámil mi, že ho dárek potěšil.

Jo, mě zase potěšilo to, že ho můj dárek potěšil.

Co by se tak mohlo pokazit?

Úplně všechno...

Ten den jsme měli Obranu proti černé magii, kde jsme si zapisovali informace o kouzelných předmětech a po hodině jsme se vrátili na kolej. Lil odešla na pokoj a my ostatní jsme si posedali na gauč.

Za to, co jsem udělala potom, bych si nejradši jednu vrazila.

Ano, nenapadlo mě nic lepšího, než se jich zeptat, jestli je ta hodina bavila. Na tom by nebylo zas tak nic špatného, ale to, co jsem udělala potom, to by nenapadlo asi nikoho...

Když mi odpověděli, že ne, dovolila jsem si ze svých úst vypustit větu o tom, že Jessieho to bavilo.

Giancarlo se zeptal proč.

A já mu odpověděla, že proto, protože je to... Mudlovský... šmejd...

To je to nejhorší, co mě mohlo napadnout.

Carlyho to očividně naštvalo, takže mi zase řekl svůj názor a bylo to... Byl konec jakéhosi přátelení, i když přátelstvím ani kamarádstvím ani ničím bych to nenazývala.

Doteď moc nechápu, proč se do toho pletl, když se to jeho netýkalo...

Jedinej, kdo do toho měl co mluvit, byl Jessie a s tím jsem si to vyříkala o pár dní později. A vida, toho to nenaštvalo...

Možná proto, že nevěděl, co to je, ale i tak. Giancarlo se do toho neměl vůbec plést.

Ale pozor! Já to s tím šmejdem nemyslela vážně. Vždyť Jessie je jeden lidí, kteří jsou normální a v pohodě. V tu chvíli mi to prostě uklouzlo. Možná proto, že jsem se chtěla zalíbit tam těm zeleným...

Jade