Pár dní po tom, co jsem si koupila hůlku, skončily prázdniny. A přišel čas odjezdu do Bradavic. Nemohla jsem se dočkat, takže jsem toho v noci moc nenaspala a ráno vstala zase moc brzo... Přesto jsem ale nebyla unavená. To já nebývám skoro nikdy, ale to bude tím, že většinou v noci spím. To, jestli jsem byla unavená nebo ne, není podstata tohohle zápisku. Takže když jsem vstala, zašla jsem si dolů na snídani a poté dala Jess do klece. Jess je moje sova, kterou jsem si koupila. S Jessiem nemá nic společného. Sebrala jsem si svůj kufr, ze kterého jsem si ještě vyndala pytel s uniformou, a uložila ho do truhly.
Chvíli před odchodem na nástupiště 9 a 3/4 jsem si ještě popovídala s Ashleym, Danielem a Lillian. Co mě překvapilo, bylo to, že už byli oblečení do uniformy... Jako by nevěděli, že nádraží nečeká za rohem, ale že se tam musí jít mezi mudly. Očividně to nevěděli a ani nevěděli to, kde to nádraží vlastně je. To, že se mají převléct do normálního oblečení jsem jim řekla a na nádraží je dovedla. Všichni čtyři jsme si sedli do jednoho kupé a čekali, než vlak vyjede. Čekání bylo nesnesitelné, ale poté jsme se dočkali. Vlak konečně vyjel.
Cesta ubíhala celkem v klidu. S sebou jsem si vezla zásobu čokoládových žabek a každému z nich nabídla.
Ashley jednu snědl, přečetl informaci o kouzelníkovi, kterého našel na kartičce, řekl svůj názor a potom to s námi hodilo a mně se zatmělo před očima. Připadalo mi to, jako bych padala někam do tmy a nemohla otevřít oči. Naštěstí mi to jen tak připadalo, protože jsem je otevřela, a když jsem to udělala, seděla sem pořád na stejném místě a všichni byli tam, kde měli být.
Zbytek už proběhl bez jakýchkoli komplikací. Chvíli před příjezdem jsme se převlékli do uniformy a pak konečně vystoupili.
Prváky si k sobě na molo zavolala nějaká žena a ostatní šli jinou cestou. My, prváci, jsme nastoupili na lodičky a vyjeli jsme po jezeře směrem k hradu. Před námi proplula oliheň a mně připadalo, jako bych už byla v Bradavicích. Konečně jsem se dočkala
Předtím, než jsme vystoupili, nám naše průvodkyně řekla, ať se seřadíme do dvojic a poté můžeme jít do hradu. Ke mně se přitočil Giancarlo a řekl, že jdu s ním. Pak jsem ho někdě ztratila, ale to už je jedno.
Na hradě nás přivítal vousatý profesor a poté jsme vstoupili do takové...zajímavé...místnosti. Nebylo tam nic, kromě několika laviček. Pak se od nás oddělila jedna část a já už věděla, kam jdou. Šli do Velké síně na zařazování.
Já jsem byla až v jedné z posledních skupin, takže jsem si musela počkat. Ale dočkala jsem se.
Vstoupila jsem do Velké síně a rozhlédla se kolem. Giancarlo, Daniel i Ashley už seděli u zmijozelského stolu. Přede mnou byly ještě dvě prvačky, ale ty šly hned a pak byla řada na mně.
Profesorka mi dala na hlavu Moudrý klobouk a ten mi pošeptal něco ve stylu, že jsem ctižádostivá a odvážná zároveň a je tedy těžké se rozhodnout, zda mě má poslat do Zmijozelu nebo do Nebelvíru. Poté mi položil otázku, kdybych si mohla vybrat mezi štítem, který zakryje ostatní, nebo mečem, který je sice mocný, ale nikomu nepomůže, co bych si vybrala.
Chtěla jsem moc do Zmijozelu, ale normálně bych zvolila štít. Nejtěžší v té chvíli bylo rozhodnout se, zda dám přednost svému srdci, které mi radilo správnou věc, nebo svojí touze...
Ta mi ale taky vlastně radila dobře, jelikož bych pak měla radost...
Radost nebo správné chování?
Touha zvítězila, zvolila jsem tedy meč, takže klobouk řekl:
"Ať je to tedy...Zmijozel!"
V tu chvíli jsem si oddechla, ale zároveň jsem tomu moc nevěřila. Vykročila jsem ale směrem ke zmijozelskému stolu, a když mě odsud nikdo nevyhodil, byla jsem si jistá, že je to pravda.
Nakonec se k nám do koleje dostala i Lil.
Po hostině jsme se všichni odebrali na kolej, kde nám byl vysvětleno, jak to chodí na hradě a přiděleny pokoje, na které jsme si odnesli kufry a strávili tam naši úplně první noc na hradě.
Musím říct, že ta otázka, kterou mi položil Moudrý klobouk, byla jedna z nejtěžších, na které jsem kdy odpovídala.
Snad jsem se nerozhodla špatně...
Jade